Zpěvy toužení a osamělosti - Amir Hamzah

Básnické sbírky Ovoce touhy a Zpěvy osamělosti obsažené v této knize jsou přelomovými díly v dějinách malajské a indonéské literatury. Jejich autoru, sumatránskému princi Amiru Hamzahovi, zajistily pověst posledního velkého literáta završujícího tradici klasického malajského básnictví a zároveň prvního velkého moderního básníka nově vznikající Indonésie.

Zatímco v Ovoci touhy rozvíjí Amir Hamzah osobitými způsoby motivy staré malajské milostné poezie, aby tak hovořil o svých nešťastných mladických láskách a touze po rodné Sumatře, ve Zpěvech osamělosti čerpá inspiraci z tvorby islámských mystických básníků. Namísto pozemské ženy se pro něj stává objektem touhy bůh. Avšak mystické splynutí, po kterém Amir Hamzah dychtí, mu neustále uniká mezi prsty: milostný vztah s bohem se ukazuje být stejně složitý, stejně naplněný pochybami, žárlivostí, vzrušením, nadějí, neporozuměním a neuspokojenými žádostmi jako vztahy s lidmi.

Zpěvy toužení a osamělosti

Autor: Hamzah, Amir

EAN:  9788088262275

ISBN:  978-80-88262-27-5

Překlad: Lexa, Filip

Ilustrace: Řízek, Tomáš 

Popis: 1× kniha, brožovaná, 192  stran, česky

Rozměry: 12,5 × 19,7 cm 

Rok vydání: 2022

Autor

Tengku Amir Hamzah se narodil v roce 1911 do aristokratické rodiny spravující malý sultanát Langkat v malajskojazyčné oblasti severní Sumatry. Již jako dítě je však vyslán rodiči na Jávu, nejlidnatější ostrov tehdejší Nizozemské východní Indie, aby zde studoval postupně na různých holandských školách. Na Jávě se Amir Hamzah začne záhy angažovat v národnostním hnutí vystupujícím proti nizozemské koloniální nadvládě. Jedním z hlavních Amirových cílů je vytvořit z malajštiny (používané jako komunikační jazyk mezi různými národy souostroví známého dnes jako Indonésie) moderní národní jazyk budoucího nezávislého státu, tedy „indonéštinu“. Za účelem propagace tohoto jazyka založí společně se dvěma dalšími spisovateli literární časopis Pujangga Baru (Nový spisovatel), který se stane významnou platformou tehdejších literárních a kulturních debat. Vychází zde i mnohé z Amirových básní později shromážděných do sbírky Ovoce touhy.

Na sklonku třicátých let je však Amir Hamzah rodinou donucen vrátit se zpět na Sumatru a oženit se s dcerou langkatského sultána. Amir musí náhle zanechat svého aktivismu a navždy se rozejít i s milovanou javánskou ženou, která ho po celou dobu jeho působení v národnostním hnutí provázela. Pochybnosti a zklamání provázející jeho návrat na Sumatru zpracovává Amir Hamzah ve své básnické sbírce Zpěvy osamělosti.

V následujících letech zastává Amir Hamzah různé funkce ve státní správě svého rodného sultanátu, ale velí také gerilovým jednotkám bojujícím proti japonské okupaci a rok stráví v japonském zajateckém táboře. V roce 1946, nedlouho po vyhlášení nezávislé Indonéské republiky, je Amir Hamzah unesen ze svého paláce levicovými milicionáři a zavražděn.