Vzpomínky na horu Čchi-laj - Mu Yang

Yang Mu, básník, esejista, literární kritik a teoretik, ve své tvorbě spojuje literární erudici s romantickým pohledem básníka, který se nechává uchvátit krajinou i lidmi a historickými událostmi. Jeho kniha Vzpomínky na horu Čchi-laj představuje první část jeho pamětí, které zachycují jeho dětství a mládí strávené na východním pobřeží Tchaj-wanu. Čtenář může sledovat, jak se autorův život dotýká historických událostí poválečného Tchaj-wanu a jak z něj čerpá inspiraci pro své pozdější umělecké dílo. Yang Mu se v knize představuje nejen jako esejista, ale i jako básník. Jeho autobiografická próza propojuje romantické a pastorální scény s kritickým i ironickým nadhledem. I když na své dětství vzpomíná z perspektivy zralého a zkušeného muže, dokáže si zachovat otevřenost a čistotu dětské mysli.
Kniha zahrnuje tři sbírky esejů publikovaných v 80. a 90. letech. Dotýká se poválečné historie Tchaj-wanu a dekóduje význam historických událostí prostřednictvím své osobní zkušenosti. Pohledem básníka se můžeme blíže seznámit s proměnami, kterými prošla tchajwanská společnost na konci japonské koloniální éry a poté pod vládou KMT.

Vzpomínky na horu Čchi-laj
Autor: Mu, Yang
EAN:  9788088262039
ISBN:  978-80-882-6203-9
Překlad: Krámská, Pavlína
Ilustrace: Řízek, Tomáš
Popis: 1× kniha, brožovaná, 348 stran, česky
Rozměry: 12,7 × 19,8 cm
Rok vydání: 2019 

O autorovi

Yang Mu (6.9.1940 – 13.3.2020), vlastním jménem Wang Ťing-sien, se narodil v roce 1940 v Chua-lienu na Tchaj-wanu. V roce 1963 získal titul na Katedře cizích jazyků a literatury na Tunghai University a v roce 1966 na University of Iowa. Následně se věnoval doktorskému studiu komparativní literatury na University of California v Berkeley, kde odpromoval v roce 1971.

Od roku 1971 do roku 2006 přednášel na University of Washington (Seattle), kde mu byl později udělen i titul emeritního profesora komparativní literatury. Zároveň hostoval na řadě domácích i zahraničních univerzit, jako jsou National Taiwan University (1975-1976, 1983-1984), Princeton University (1978-1979), The Hong Kong University of Science and Technology (1991-1994), National Dong Hwa University (1996-2001). V letech 2002 až 2006 byl ředitelem Ústavu čínské literatury a filozofie a výzkumným pracovníkem Academie Sinici na Tchaj-wanu a od roku 2007 do roku 2012 přednášel na National Chengchi University.

Yang Mu publikoval desítky básnických a esejistických sbírek a odborných statí na téma literatury. Byl editorem řady literárních antologií a jeho dílo bylo přeloženo do řady cizích jazyků.

Yang Mu za svou tvorbu získal řadu domácích i zahraničních ocenění. K nejvýznamnějším z nich patří v roce 2013 Newman Prize for Chinese Literature a v roce 2016 Cikada Prize. 

Ukázka: Yang Mu / Vzpomínky na horu Čchi-laj

Blízko ke Siou-ku-luan

V noci jsem ležel na tatami překryté moskytiérou a poslouchal, jak se s hukotem sem a tam valí moře, jemně, a přesto jakoby divoce proudilo mou hrudí, laskavě, a přitom s neutuchající silou, bez chviličky oddechu se bez ustání s hukotem převalovalo. Poslouchal jsem jeho hlas, jak znovu a znovu přichází ve velkých soustředných kruzích – jak jsem ležel opřený o polštář, byl jsem středem oněch nespočítatelných kruhů, má duše se přelévala ven a valila se do nekonečného prostoru, natahovala se ven až do téměř nepředstavitelného abstraktního světa, a jako by se stále jemňoučce pohupovala a mihotala, aby poté tvrdě usnula – a dřímala uprostřed něhy oceánu.

Oceán. Ve skutečnosti hladinu oceánu již pohltila krvavá válka. V létě roku 1944, tři a půl roku od japonského útoku na Pearl Harbor, se americká armáda zrovna krok za krokem tlačila z jižního Pacifiku vpřed, až nakonec v polovině června dobyla Saipan. Odtud se pak zaměřila na Filipíny, což bylo v souladu s její ofenzívou na Novou Guineu. Koncem roku si už ze Saipanu vytvořila základnu, ze které vysílala bombardéry B-29 k útokům na samotné Japonsko. Začátkem roku 1945 se generál MacArthur vrátil do Manily a vzápětí obsadil Iwodžimu.

Dřímal jsem uprostřed něžné melodie oceánu, tak poklidně, jako by žádné starosti neexistovaly. Ve skutečnosti bylo už tehdy bezpočet Japonců žijících na Tchaj-wanu povoláno do „svaté války“, s majestátní, přesto po japonském vkusu tesknou vojenskou písní opouštěli území, které ovládali, a už nikdy se nevrátili. Před bitvou o Luzon a po ní bylo mnoho Tchajwanců posláno k armádě do jižního Pacifiku jako nuceně nasazené pracovní síly. Tito Tchajwanci opravdu netušili, proč mají být vtahováni do této brutální a ostudné války a ke všemu absurdně umírat kdesi za mořem v tropech, bez heroických sloganů, kterým by mohli věřit, umírali bez důstojného či hamižného cíle na plážích, v džungli, skonali v plamenech, při výbuších a na válečných lodích potápějících se v kruzích. Jejich konec nebyl žádnou oslavou japonského mučednictví, jak do nich hlasitě vtloukal jejich japonský velitel, ani oslavou čínského mučednictví, jak se psávalo v knihách jejich předků a slibovalo, že se díky odvážné oběti v době války duše mrtvého stane božskou a věčným hrdinou ve světě duchů. Nic z toho nemělo s nasazenými Tchajwanci, kteří se vpotáceli na bitevní pole Jižního Pacifiku, nic společného. Jejich smrt byla dalším druhem jim vnuceného ponížení a v žádném případě nebyla povýšena na jakoukoliv radost ze znovuzrození. Mnoho lidí v zámoří zmizelo. Dřímal jsem uprostřed něžné melodie oceánu a nevěděl jsem, že tohle všechno se za těmi vodami zuřivě odehrává, zběsile děje. S dětskou naivitou jsem si spřádal vlastní sny, chybělo mi dostatečné povědomí, abych se tím v obavách zaobíral. Jak snový svět, tak i ten, do kterého jsem se probouzel, byly krásné. Mohl jsem roztáhnout křídla a letět vysoko přes zavodněná pole i velehory.