Ohlédnutí za akcí - „Paměť moře, duše ostrova Literární plavba Syamana Rapongana"

Ohlédnutí za akcí - „Paměť moře, duše ostrova

Literární plavba Syamana Rapongana"

Inspirace oceánskou literaturou a cesty k hledání vlastní identity

/ literární setkávání – křest knihy „Anloumianova smrt“

Tchajwanský spisovatel Syaman Rapongan představil českým čtenářům svoji knihu „Anloumianova smrt" (Mi:Lu Publishing 2025)

Jeho literární tvorbu prostupuje hluboký vztah k moři a tradiční domorodé kultuře, ve svých dílech přináší unikátní pohled nejen na každodenní život Taoů, ale také do hlubin vodní říše.

akce se konaly:

24.9. 2025 od 17:30 Ústřední knihovna v Praze – Záliv

25.9. 2025 od 17:00 Knihkupectví Fryč – Liberec

26.9. 2025 od 17:00 Knihkupectví Barvič a Novotný – Brno

akce organizuje nakladatelství Mi:Lu Publishing

akce se konaly s podporou Státního fondu kultury ČR a Ministerstva kultury Tchaj-wanu

Ve dnech 24. – 28. září jsme strávili příjemný čas s významným tchajwanským spisovatelem Syamanem Raponganem. Setkali si se zájemci o tchajwanskou literaturu na jeho besedách v České republice.

Těm, kteří se besed z různých důvodů nemohli zúčastnit, tak sdělujeme milou informaci, že pan autor opět poskytl rozhovor redaktorce iLiteratury Magdaléně Rytinové. Takže se určitě dozví spoustu dalších zajímavých informací o autorovi, a tak i o tchajwanské literatuře.

Praha · 24/9 Městská knihovna v Praze

„Moje škola není třída, ale oceán.“—Syaman Rapongan

Tchajwanský spisovatel a aktivista Syaman Rapongan mluví o svém životě na okraji většinové společnosti, o diskriminaci v čínských školách, o odporu proti jadernému odpadu na Lanyu i o tom, že skutečnou moudrost získal z moře – při rybolovu, stavbě lodí a vyprávění příběhů.

Jeho literatura není určena pro mainstream, ale pro sebe, svůj lid a oceán.

👉 V jeho románech se prolíná jazyk Yami(Tao), tradice, ekologické myšlení a boj menšin o přežití.

„Oceán si nás ochočil, stejně jako lidé ochočili psy.

Já jsem jen okrajový spisovatel z malého ostrova, ale oceán mi dal filozofii i identitu.“

Liberec ·25/9 Knihkupectví a antikvariát Fryč

Setkání se Syamanem Raponganem v Liberci

„Nevím, jak se tato město jmenuje, ale vím, že jsem přijel do města bez moře,“ začal tchajwanský spisovatel Syaman Rapongan, když vstoupil do  knihkupectví. Překvapilo ho množství knih a s úsměvem dodal, že přemýšlel, jak vůbec své dílo představit – nebylo to pro něj jednoduché.

Rapongan, držitel Národní ceny za umění Tchaj-wanu, patří k národu Tao žijícímu na malém ostrově Lanyu. Jeho tvorba je neoddělitelně spjata s oceánem a zároveň s bolestnou zkušeností menšiny, která po druhé světové válce čelila asimilaci a diskriminaci. „Ve škole jsme nesměli mluvit svým jazykem, museli jsme používat čínštinu. Naši učitelé nás označovali za ‚divochy‘,“ vzpomínal.

Jeho román líčí dvojici chlapců, kteří se snaží přežít mezi dvěma světy – tím vlastním, mořským, a vnuceným světem čínské kultury. „My jsme čistí divoši, zatímco Číňané jsou složití divoši,“ poznamenal ironicky. Moře se však pro hrdiny i pro něj samotného stalo léčitelem. „Když nás na Tchaj-wanu ponižovali, vrátili jsme se k moři. Oceán nás vždycky uzdravil.“

Rapongan zdůraznil, že je jediným tchajwanským autorem, který sám loví ryby pod vodou a staví lodě. Psát o moři proto pro něj znamená i zápas s vlastní identitou. „Na mém ostrově je spousta lidí, kteří umějí lépe stavět lodě a lovit ryby. Ale neumějí psát čínsky. Já jsem se stal spisovatelem právě proto, abych našemu moři dal hlas.“

V jeho vyprávění se zrcadlila i politická rovina. Připomněl, že tchajwanská vláda bez ptaní uložila na ostrově jaderný odpad, což Tao vnímají jako těžkou diskriminaci. „To je důvod, proč jsem se stal organizátorem protijaderného hnutí,“ vysvětlil.

Při své cestě do Evropy se Rapongan opakovaně vracel k otázce komunikace s lidmi, kteří moře nikdy neviděli. „Nevím, jak s vámi mluvit o oceánu. Ale věřím, že i vy máte zkušenost menšin, které čelí útlaku,“ řekl posluchačům.

Autor se také zamýšlel nad vlastní literární dráhou – od prvních knih, kde experimentoval s jazykem a vnášel do textu výrazy z taoštiny, až po dnešní překlady do angličtiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny a nově i češtiny. „Jsem okrajovým spisovatelem, protože píšu o moři. Ale právě ti na okraji musejí čelit realitě. Oceán mi vždy dodal sebevědomí.“

Na závěr se podělil o osobní pohled na literaturu a život: „Naš jazyk zřejmě do padesáti let zmizí, ale naše ostrovy zůstanou. Moje knihy tady budou dál. Psát mi dává možnost číst, učit se a otevírat se světu. A dnes, díky Tomášovi a vám všem, se moje duše mohla dostat až sem do Liberce. Je to pro mě nejkrásnější vzpomínka.“

Brno · 26/9 Knihkupectví Barvič a Novotný

Na předchozí dvě besedy navázal program v knihkupectví Barvič a Novotný, kde se vrátil ke svým tématům z předchozích besed v České republice.

Seznámil přítomné se svojí knihou „Anloumianova smrt“ a závěr besedy pak patřil komunikaci se studenty sinologie z Masarykovy univerzity v Brně.