XIII. Jang Čao
Vzpomínky a sny na obratníku Raka - kolektiv autorů :: Milupublishing
Dějiny Číny jinak Jang Čao nakladatelství YLib /vydání r. 2021
Ukázka: Jang Čao / Temná duše
Rodinnou legendu poprvé slyšel toho dne, kdy zemřel otec. Vzpomínky začínají u dveří jejich domu. Bydleli tehdy v Tung-tingu, dům stál u jediné vydlážděné ulice v městečku, mezi ní a vchodem do jejich obchodu byla asi deset metrů široká prázdná plocha jemného žlutého měkkého bláta, jenom na hranici se sousedním obchodem s nudlemi rostl banyánový strom. Zasazený byl nedávno, jen před pár lety, a jeho vzdušné kořeny ještě nedosahovaly na zem. Na jejich straně stála ve stínu stromu lavička. Když svítilo slunce, ozařovalo oblaka prachu vznášející se nad žlutou půdou. Seděl na lavičce a bezmyšlenkovitě hleděl do prázdna.
Vyšla sestra a zavolala ho dovnitř. Oblékla si toho dne béžové sváteční kimono, které zvýrazňovalo oblé křivky jejího těla. Než vstoupil, všiml si dřevěného vývěsního štítu s nápisem „Prosperita, obchod s olejem“, v jehož levém horním rohu červi vyhlodali hlubokou temnou díru. Sestra mu japonsky řekla: „Čiči ga anata o mitai.“ (Otec tě chce vidět.) Překročil vysoký, mohutný práh domu a šel za ní. V hale visel nad sudem s olejem kalendář s datem: 25. 9. desátého roku éry Šówa.
„Co je dnes za secu (svátek)? Proč máš kimono?“ zeptal se směsí tchajwanské čínštiny a japonštiny.
Sestra se sklopenou hlavou vstoupila do dlouhé chodby a potichounku odpověděla: „Otósan ni ukagaimašita.“ (Navštívila jsem otce.) Nebyl si jistý, zda sestra mluví tak formálně, protože je smutná, nebo protože si jsou tak vzdálení.
V září desátého roku už to byl skoro rok, co otec zešílel. Šli se sestrou jeden za druhým, dřeváky klapaly po betonové podlaze a ten zvuk v něm vzbuzoval trochu strach. Od listopadu devátého roku éry už otce nikdo neviděl. Zavřel se sám v malém domku u zadního dvorku. Neudržel se a položil sestře otázku, která zazněla už tisíckrát: „Co se to s otósan (otcem) stalo?“ Aniž se zastavila, natočila k němutvář a tchajwansky řekla: „Říká, že ho celý rok pronásleduje smrt.“ Když si o mnoho let později na tuto chvíli vzpomněl, s překvapením si uvědomil, že sestra, které bylo právě dvacet, se tvářila poněkud zklamaně.
(Vzpomínky a sny na obratníku Raka)