Vyprávění začíná u nošení

Předkové našeho etnika Bunun používali k přepravě věcí lidskou sílu, proto si k nošení vyrobili spoustu různých pomůcek. Příkladem může být třeba patakan, konstrukce ze dřeva určená k nošení věcí na zádech. Při pohledu ze strany měla tvar L podobně jako pozdější hliníkové konstrukce krosen, se kterými přišly prodejny vybavení pro vysokohorskou turistiku. Pak tu byly nůše určené k nošení na zádech zvané palangan a jejich utěsněná varianta palangan qaibi, síťované pytle davaz a tašky sivazu, ty byly také síťované, ale používaly je ženy. To byly nejdůležitější pomůcky, které lidé etnika Bunun používali k nošení věcí. Při jejich pletení se používala keprová vazba nebo šestiúhelníková vazba.

U žádné pomůcky na nošení nemohly chybět dva důležité doplňky – ramenní popruhy vakil a popruh na hlavu zvaný tinaqis. Použití těchto dvou doplňků upletených z ratanu pak určovalo dva různé způsoby nošení věcí, tedy nošení na ramenou nebo na hlavě. Při nošení na ramenou byly věci naloženy do předmětu na nošení a ten pak na dvou popruzích visel na ramenou a opíral se o záda. K nošení na hlavě se používal popruh zavěšený na čelo, náklad v košíku tedy spočíval svou váhou především na hlavě.

Ramenní popruhy jsme tedy používali k nošení věcí, a to především tehdy, když náklad nebyl moc těžký. Nošení na obou ramenou se označuje jako vakilun. Když jsme potřebovali přenášet těžké věci, používali jsme pás, co se zavěšoval na hlavu. Pro nošení na hlavě za pomoci popruhu máme výraz patingbunguan.

Na ramenní popruhy se zavěšoval náklad, když se nesl spíše na krátkou vzdálenost, nosily se takhle třeba věci z domova na pole. Na hlavě se nosily těžší věci na delší vzdálenosti, třeba ulovená zvěřina při návratu z lovu. Náklad nesený na hlavě bylo možné nést poměrně dlouhou dobu. S vyprávěním proto začneme u nošení na hlavě. Budeme se totiž bavit o práci ve vysokých horách, tam se vždycky jedná o nošení těžkých nákladů, a navíc je s nimi potřeba zdolávat kopce.

Titul vyjde na podzim 2021